Černobylská zóna

Černobylská zóna a nebezpečí požárů

Černobylská zóna a nebezpečí požárů

Hasiči po celém světě neustále bojují s rozsáhlými lesními požáry, které páchají obrovské škody. Zejména v létě, při dlouhodobém suchu vznikají velmi snadno. Na vinně bývají v naprosté většině lidé, kdy svou nepozorností, nebo neodborným jednáním způsobují lokální požáry, které se v suchém prostředí začínají nekontrolovaně šířit. Avšak na vinně nemusí být vždy jen člověk. Požáry mohou například vznikat i při letních bouřkách.

Květnový požár v běloruské části zóny byl viditelný i ze střechy paneláků v Pripjati
Květnový požár v běloruské části zóny byl viditelný i ze střechy paneláků v Pripjati

V černobylské zóně je však nebezpečí požárů přece jen větším strašákem, než kdekoliv jinde ve světě. Více než 1000 Km2 lesů v okolí černobylské elektrárny do sebe neustále vstřebává ze země radioaktivní prvky Cesium 137, Stroncium 90 a Plutonium 238, které se do země dostali při černobylské havárií (např. Červený les.) Po roce 1986 bylo v zóně zakázáno obhospodařovávat a kultivovat lesy, pole a louky. Důsledkem toho se zde hromadí radiací nasycena vegetace. Pokud by v černobylské zóně došlo k rozsáhlým požárům, nešlo by tu ani tak o materiální škody, ale především by to znamenalo, že by se tyto radionuklidy uvolňovaly při hoření do ozvduší ve formě různých aerosolů a sazí, a společně s kouřem by mohly být vlivem povětrnostních podmínek odnášeny mimo zónu, do osídlených oblastí. To by v případě opravdu extrémně rozsáhlých požárů mohlo mít pro obyvatele přilehlých obcí podobné následky, jaké byli v roce 1986. V extrémních případech by mohly být tyto prvky unášeny až nad Kyjev, nebo i dokonce nad Skandinávii a dále do Evropy.
Další riziko, které oheň představuje jsou ohořelé zbytky lesa, porostu, popelu a sazí. V nich obsažené radionuklidy mohou snadno proniknout do spodních vod a šířit se tudy i do vzdálených pitných zdrojů nebo zemědělských oblastí.

Aby se zamezilo takovéto katastrofě, je velmi důležitá prevence a to i proto, že požáry nejsou v černobylské zóně ničím neobvyklým. Od roku 1992 bylo v ukrajinské i běloruské části zóny zaznamenáno více než 1000 požárů s různou intenzitou. Po celé zóně jsou proto rozmístěny kontrolní stanoviště pro detekci požárů. Udržuje se průjezdnost silnic a čistí se od lesních porostů, tak aby byl v případě nutnosti zajištěn příjezd hasičů co nejblíže k ohnisku požáru. Hašení takového ohně je nebezpečné i pro samotné hasiče a proto se provádějí různá cvičení a vypracovávají se pracovní postupy, aby bylo hašení i v těžko přístupných oblastech bezpečné a účinné.

Pokud by Vás zajímaly podrobnější informace o požárech v černobylské zóně, můžete navštívit například tyto stránky:

Zanechat komentář

Před odesláním komentáře prosím vyplňte:

2

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Může vás také zajímat...

Pohřebiště kontaminované techniky Rasocha
Černobylská zóna

Hřbitov vojenské techniky Rasocha

Přečíst nahlasNásledně po havárii v černobylské jaderné elektrárně bylo do záchranných prací nasazeno vysoké množství armádní i civilní techniky. Většina
Radar
Černobylská zóna

Černobyl 2 – Vojenský radar

Přečíst nahlasTajný vojenský radar DUGA, též nazýván jako „Oko Moskvy“, vznikl v 70-letech minulého století. V době studené války byl namířen