Pages Menu
RssFacebookGoogle+
CeštinaSlovencina

chernobylzone.cz

Categories Menu

Autor | 31.5.2013 | Exkurze do Černobylu | 14 komentářů | 21 050 x přečteno

Moje dva dny v černobylské zóně

Moje dva dny v černobylské zóně

Černobylská havárie zasáhla celý svět, ale největší tragédii a škody způsobila v místním regionu, pro který to byla tvrdá a zničující rána, ze které se stále vzpamatovává a ještě mnoho generací bude. Černobyl je místo, o které se dlouhodobě zajímám a jednoho dne jsem se rozhodl, že se tam pojedu podívat. Ono vidět Černobyl a jeho uzavřenou zónu na vlastní oči, je úplně něco jiného, než jen o ní číst, nebo si prohlížet fotky. Párkrát jsem se o Černobylu zmínil kolegovi v práci a tak netrvalo dlouho a už jsme tam chtěli jet oba dva.
Začali jsme tedy společně plánovat a zjišťovat informace. Nejprve jsme si vybrali jednodenní exkurzi, ale nakonec padla volba na dvoudenní exkurzi s přenocováním přímo v černobylské zóně.
A udělali jsme sakra dobře! Ne každý může totiž říct, že spal v Černobylu. Navíc při dvoudenní exkurzi jsme navštívili místa, kam by jsme se jinak neměli šanci, ani čas se podívat. Byl to velmi silný a nezapomenutelný zážitek, který člověk běžně nezažije a jen co jsem se vrátil domů, už bych tam chtěl jet znovu. To místo Vás prostě očaruje.

Pripjať

Pripjať

Prohlédněte si také rozsáhlou fotogalerii z této černobylské exkurze: Foto: černobylská exkurze 2013

Cesta na Ukrajinu

Užhorod

Užhorod

Naše černobylská exkurze probíhala od 20. do 21. května 2013. Na cestu jsme se vydali už 18. května. Vyrazili jsme vlakem do Bratislavy, kde na nás čekali další účastníci exkurze a také Dominik, který nám dělal průvodce, delegáta a překladatele. Odtud jsme společně jeli mikrobusem na Ukrajinu do Užhorodu, kde jsme pár hodin čekali na přímí vlak do Kyjeva. Čekání jsme si zpříjemnili ochutnávkou místního piva, jídla a stihli jsme i krátkou prohlídku města, které do druhé světové války bylo součástí tehdejšího Československa. Zde se k nám také přidala další skupinka Slováků.

Vlak do Kyjeva

Vlak do Kyjeva

Poté jsme se přesunuli na vlakové nádraží, kde jsme nastoupili do přistaveného lůžkového vlaku, kterým jsme se nechali 18 hodin unášet do hlavního města Kyjeva. Každý vagón měl svého průvodčího, který každému cestujícímu rozdal čisté ložní povlečení a byl ochotný i uvařit kávu, nebo čaj. Náš vagón obsahoval kupéčka, kde každé mělo čtyři lůžka. Ráno v 7 hodin nás průvodčí budil a upozorňoval na blížící se Kyjev. Nikdy jsem lůžkovým vlakem nejel, měl jsem proto z cesty mírné obavy, ale brzy jsem přišel na to, že je to vlastně v pohodě. Ukrajina je veliká a krásná země. Projížděli jsme Karpaty, které jsou nejvyšším pohořím Ukrajiny a také nekonečnými rovinami. Nelze si také cestou nevšimnout jak chudá Ukrajina oproti Česku je. Na venkově prakticky chybí veřejné osvětlení a pokud vesnici neprotíná hlavní silnice, hledali byste asfaltové cesty jen velmi obtížně.

Příjezd do Kyjeva

Kyjev - hlavní vlakové nádraží

Kyjev – hlavní vlakové nádraží

Ráno o půl 8 dorazil náš vlak na hlavní kyjevské vlakové nádraží. Vystoupili jsme a šli jsme se nasnídat do nedalekého McDonaldu, kde na nás čekal další člen exkurze. Celkem nás tedy bylo 13. Společně jsme pak jeli připraveným mikrobusem do černobylské zóny. Tento mikrobus nás také vozil po celé černobylské zóně během naší exkurze.

Den 1.

Dytiatky – hranice černobylské zóny, 130 Km od Kyjeva

Dytiatky

Dytiatky

Po více jak dvou hodinové jízdě přijíždíme v 10:30 k hranici zóny, kde začíná naše dlouho očekávaná dvoudenní exkurze. Proběhla nutná kontrola našich dokladů a povolení. Byli nám vysvětleny pravidla chování v zóně, pod která jsme se museli později všichni 2x podepsat. Zde se k nám také přidal náš výborný průvodce Kolja, který v černobylské zóně provádí turisty již od roku 1998 a zná ji tedy naprosto dokonale. Po veškerých formalitách jsme opět nastoupili do mikrobusu a vjeli otevřenými závorami do 30 km zóny. Ta se dělí ještě na dvě části. Vnější 30 km a vnitřní 10 km.

Obec Zálesí

Obec Zálesí

Obec Zálesí

Po několika kilometrech jsme měli naší první zastávku. Zastavili jsme na okraji silnice, kde nebylo na první pohled patrné, že by zde mohlo být něco k vidění. Byl vidět pouze hustý porost a les. Ale opak byl pravdou. Leží zde vesnice Zálesí, která měla před černobylskou havárií kolem 3 tisíc obyvatel. Všichni její obyvatelé byli evakuováni po černobylské havárii a už se sem nikdy nevrátili. Kousek jsme popošli směrem do lesa a začaly se nám vynořovat z hustého porostu opuštěné vesnické domky. Procházeli jsme ulicí, vlastně to už ani ulice nebyla, byl to les a nahlíželi jsme do opuštěných stavení. Navštívili jsme místní zdravotní středisko, obchůdek a několik dalších vesnických domků. Vše neuvěřitelně zarostlé. Tady v černobylské zóně si bere příroda vše nekompromisně zpět.

Město Černobyl I.

Monument

Před Černobylem

Po prohlídce vesnice Zálesí pokračovala naše cesta dál. Zbývalo už jen pár kilometrů do městečka Černobylu, které leží ve vnější části 30 km zóny a dnes je již kompletně dekontaminované. V něm se také nachází náš hotel. Cestou k němu byla ještě krátká zastávka u betonového monumentu, který vítá návštěvníky města Černobylu a také jsme krátce navštívili černobylský hřbitov. Nesmím se zapomenout zmínit, že po celou dobu exkurze bylo v zóně obrovské množství komárů, kteří byli velmi nepříjemní.

Hotel

Hotel

Ve 12 hodin jsme dorazili k našemu hotelu. Ihned jak nám rozdali pokoje, byl krátký čas na odpočinek, sprchu a převléknutí se. Pak jsme jeli na prohlídku pravoslavného kostela, jediného funkčního v celé zóně.

Následoval oběd v nedaleké jídelně. V ceně exkurze byla zahrnuta i strava v černobylské zóně. Musím říct, že hlad jsem tam rozhodně nepocítil. Ať to byl oběd, večeře, nebo snídaně, tak jídla bylo víc než dost. Porce se skládaly ze 3-4 chodů. Měl jsem co dělat, leč se mi nikdy nepodařilo všechno sníst.

Pomník

Pomník černobylské katastrofy

Po vydatném obědě následovala prohlídka pomníku černobylské katastrofy, který se nachází hned naproti jídelny. Je na něm 94 cedulí s nápisy zaniklých a opuštěných vesnic seřazených úhledně do aleje. Strávili jsme zde několik minut. Náš ukrajinský průvodce Kolja nám vyprávěl o černobylské zóně a odpovídal na naše dotazy. Dominik nám samozřejmě v případě nutnosti po celou dobu exkurze ochotně překládal.

Cesta do Pripjati

Před Pripjati

Před Pripjati

Blížilo se 14 hodin. Nyní nás čekala prohlídka města Pripjati, která je vzdálená od města Černobylu 18km. Před cestou jsme zavítali ještě do černobylského obchůdku nakoupit občerstvení a pár suvenýrů. Po cestě do Pripjati jsme projížděli kontrolním stanovištěm vnitřní 10 km zóny. Míjeli jsme nedostavěný 5 a 6 blok, rozestavené chladící věže, celou černobylskou elektrárnu a také rozestavěný nový sarkofág. Zastavili jsme až u monumentu oznamující nedaleko ležící město Pripjať. Tento monument je blízko rudého lesa. Byla proto možnost na jeho focení a předvádění dozimetru.

Most smrti

Most smrti

Nedaleko od tohoto místa, těstě před Pripjati se nachází most, kterému se říká: „MOST SMRTI“. Okolo tohoto mostu koluje jistá legenda. Při černobylské havárii se lidé z nedaleké Pripjati chodili na most dívat, jak hoří 4 blok elektrárny. V té době ještě nikdo z obyvatel netušil, jak moc je situace vážná. Lidé, kteří stáli na levé straně mostu přežili a lidé, kteří stáli na pravé straně mostu (blíže k elektrárně), zemřeli na nemoc z ozáření. Na tomto mostu jsme proto také zastavili pro vyfocení několika snímků.

Město Pripjať I.

Z „MOSTU SMRTI“ je to do Pripjati jako když kamenem dohodíš. Na vjezdu do města se nachází kontrolní stanoviště, kde se kontroluje povolení pro vstup. Odsuď jsme jeli přes centrum k nemocnici, kde jsme začali s prohlídkou tohoto opuštěného města.

Nemocnice

Nemocnice

V Pripjati dnes panuje přísný zákaz vcházení do budov a na střechy paneláků. Průvodce Kolja nám však nakonec toto dovolil, ale pouze pod podmínkou, že se budeme držet skupiny. Prohlédli jsme si nemocnici, jak z venku, tak zevnitř. Viděli jsme například operační sál, porodní a dětské oddělení a mnoho dalšího.
Z nemocnice jsme pokračovali cestou ke střední škole. Pripjať je dnes velmi zarostlá a máme pocit, že se nacházíme spíše někde v lese, než uprostřed města ve kterém žilo a pracovalo téměř 50 tisíc lidí.

Střední škola

Střední škola

Pomalu jsme se blížili ke střední škole a hned jak se začala odhalovat z hustého porostu nám bylo jasné, proč je vyhlášený zákaz vcházení do budov. Škola je po těch mnoha letech, kdy bylo město evakuováno ve velmi špatném technickém stavu. Budova se již na několika místech zřítila a vcházet do ní by byl obrovský hazard. Průvodce Kolja nám povídal, že poslední zřícení stěny bylo zaznamenané měsíc před naší exkurzí. Udělali jsme si každý na místě několik fotek a při odchodu jsem ještě stačil přistoupit k oknu a vyfotit prázdnou učebnu.

Přístav

Přístav

Odtud jsme si to zamířili k místnímu přístavu, který byl vzdálený několik minut chůze. Cestou tam jsme ještě stihli navštívit obchod, údajně s domácími potřebami. V přístavu jsme se zdrželi jen pár minut. Bylo zde obrovské množství komárů a každý z nás schytal několik nepříjemných bodanců. I přesto, že jsme měli repelent, byl nám k ničemu. Komárům to bylo evidentně jedno a vesele nám pili krev dál s repelentem i bez.

Stadión

Stadión

Další zastávka byla naplánovaná u místního stadionu. Vydali jsme se tedy z přístavu na 15-ti minutovou procházku hustou džunglí, která byla kdysi rušnou ulicí. Z ničeho nic se před námi, mezi stromy objevila hlavní tribuna stadionu. Uvědomili jsme si, že les, kterým jsme procházeli, bylo vlastně kdysi hřiště. Dnes naprosto k nepoznání. Vylezl jsem na hlavní tribunu co nejvýš, rozhlédl se po okolí a představoval jsem si, jak to tady mohlo vypadat v době své největší slávy. Ty časy se už nikdy nevrátí. Tady už není nikdo, kdo by sportoval a fandil domácím.

Tělocvična

Tělocvična

Po stadionu nás čekala další procházka městem. Tentokrát jsme měli namířeno do tělocvičny a bazénu, který jsou umístěny v jedné budově. Přišli jsme k bočnímu vchodu a vystoupali jsme po schodech do prvního patra, kde byla tělocvična. Prošli jsme po parketách skrz ní a přes krátkou chodbičku jsme se dostali ke známému plaveckému bazénu. Tomu dominuje dvoupatrový skokanský můstek. Všichni jsme začali fotografovat. Chtěli jsme mít bazén na fotkách bez lidí, proto se celá naše skupina domluvila, že půjdeme nejprve na jednu stranu bazénu vyfotit protější stranu a pak, že se přemístíme naproti. Takto jsme se snažili spolupracovat po celou dobu naší exkurze.

Bazén

Bazén v Pripjati – oblíbené místo turistů

Masky

Plynové masky

Z bazénu jsme přešli do základní školy. Prolezli jsme chodby, učebny a další všemožná místa. Nalézali jsme různě pohozené věci, učebnice, hračky, školní pomůcky, lavice a jiné. V jídelně ležela na podlaze obrovská hromada plynových masek. Říká se, že den před černobylskou havárií měli zrovna ve škole cvičení. Co je na tom však pravdy, nevím.

Blížila se 17 hodina a náš průvodce Kolja měl pro nás překvapení, které si nechal na samý závěr dnešní prohlídky. Vystoupání na střechu 16-patrového paneláku! To bylo něco! Ten parádní výhled stál za tu námahu se nahoru vyšplhat. Celou Pripjať jsme rázem měli jako na dlani. Byla krásně vidět černobylská elektrárna, závod Jupiter, vojenský radar Černobyl-2. Prostě úžasné panorama. Na střeše jsme strávili dobrou čtvrthodinu. Po cestě dolů jsme pak nahlédly do několika bytů lidí, kteří je museli navždy opustit při evakuaci.

Střecha

Výhled ze střechy paneláku

Návrat do hotelu

Radiační kontrola

Radiační kontrola

Byl tu závěr dnešní prohlídky černobylské zóny. Nasedli jsme do přistavěného mikrobusu a jeli jsme do hotelu. Cestou jsme zastavili na výjezdu z Pripjati a na kontrolním stanovišti vnitřní 10 km zóny. Zde musela celá naše skupina vystoupit a projít radiační kontrolou. Vše bylo v naprostém pořádku a tak jsme mohli pokračovat dál v cestě.

V 18 hodin jsme přijeli do hotelu, kde následovala sprcha, převlečení se do něčeho pohodlného a jeli jsme na večeři do jídelny. Po sytém jídle jsme ještě zajeli na místní funkční autobusovou stanici, kde jsou dva menší obchůdky. Nakoupili jsme si občerstvení na večer a kolem 19 hodiny jsme přijeli zpátky do hotelu, kde následoval volný program. Část večera jsme všichni společně strávili ve společenské místnosti.

Den 2.

Město Černobyl II.

Ráno po 8 hodině jsme opět připraveni na pokračování naší exkurze. Měli jsme před sebou několik posledních hodin v zóně. Jako první nás čekala bohatá snídaně. Mikrobusem jsme tedy přijeli do jídelny, odkud pak vyrážíme na další prohlídku černobylské zóny.

Pomník hasičům

Pomník hasičům

Naše první zastávka byla v Černobylu u památníku věnovaném hasičům, kteří zasahovali při černobylské havárii. Má na sobě nápis: „Těm co zachránili svět.“ Obsahuje 6 soch znázorňující hasiče při záchraně světa před zákeřným, neviditelným nepřítelem. Tento památník si hasiči postavili sami na své náklady.

Nedaleko odtud jsme krátce zastavili u expozice vojenské techniky zasahující při černobylské havárii v letech 1986-1987.

Kontaminovaná vojenská technika

Vojenská technika

Vojenská technika

Naše cesta poté pokračovala přes kontrolní stanoviště do 10 km vnitřní zóny. Jeli jsme okolo černobylské elektrárny na místo, kde je volně uložena silně kontaminovaná vojenská technika, která zasahovala při havárii. Zajímavé místo. Všude okolo kvetly stromy a keře a vzduchem se linula příjemná vůně jara. Bylo teprve 9 hodin ráno a sluníčko už příjemně hřálo. Jediné co nám připomínalo, že zde není něco v pořádku, byl Koljův dozimetr, který u pásu z jednoho strojů hlasitě oznamoval vysokých 340,8 μSv.

Železniční stanice Janov

Železniční stanice Janov

Železniční stanice Janov

Další místo kam jsme jeli, byla železniční stanice Janov. Na toto místo jsem se obzvlášť těšil. Byl zde krátký rozchod, abychom si mohli vše důkladně prolézt a prohlédnout. Je zde několik opuštěných vraků lokomotiv a vagónu, které už mají to nejlepší za sebou. Dnes je většina pokryta rzí. Po 20 minutách, kdy jsem prolézal a fotil kde co, jsme museli pokračovat zase o kus dál, abychom si stihli prohlédnout zónu co nejvíce.

Město Pripjať II.

Kulturní dům Energetik

Kulturní dům Energetik

Tentokrát jsme měli namířeno znovu do Pripjatě s první zastávkou na centrálním náměstí. Tam nám Kolja pověděl něco o domech, které se na něm nacházejí a po krátkém rozchodu jsme si šli prohlédnout místní kulturní dům Energetik. Vešli jsme zarostlým bočním vchodem do místnosti, kde byl boxerský ring. O několik místnosti dále, kde byly různé cvičící i hudební nástroje se nacházel menší bazén, tělocvična a sál připomínající menší kino. Na schodišti mezi patry byla na zdi veliká barevná freska, která je ale už ve velmi špatném stavu.

Lunapark

Lunapark

Naše další kroky vedly z kulturního domu do místního lunaparku. Nacházejí se zde celkem čtyři atrakce, z toho nejznámější je určitě ruské kolo a autodrom. Smutné na tom je, že nikdy nebyl lunapark oficiálně v provozu. Slavnostní otevření bylo naplánováno na 1. května, svátek práce 1986, ale k tomu nikdy nedošlo, protože toho dne již bylo celé město evakuované.

Z lunaparku jsme šli opět do kulturního domu Energetik navštívit divadlo. Vešli jsme do místnosti kde byl sklad rekvizit a za ním se nacházel divadelní sál se staženými reflektory k podlaze. Dál jsme nešli, protože v sále byla tma, že nebylo vidět na krok. Otočili jsme se a šli jsme přes hlavní náměstí do místního bývalého obchodu se smíšeným zbožím.

Policejní stanice

Policejní stanice

U obchodu už na nás čekal přistavený mikrobus, který nás zavezl na hasičskou a policejní stanici, které spolu sousedí. V hasičské stanici jsme se zdrželi sice krátce, ale policejní stanici jsme prolezli o to důkladněji. Na jejím dvoře bylo několik vraků aut a přímo ve stanici jsme procházeli místním vězením a okolo zadržovací cely jsme vyšli hlavním vchodem ven. Tam už opět stál náš mikrobus. Bylo 11 hodin a to byl úplný konec naší prohlídky Pripjati.

Černobylská elektrárna a 4. blok

Černobylská elektrárna a 4. blok

Černobylská elektrárna a 4. blok

Naše exkurze tím ale ještě nekončila. Teď nás čekala prohlídka elektrárny. Po čtvrthodinové jízdě jsme dorazili před čtvrtý blok černobylské atomové elektrárny. Viníkem všeho okolo a taky důvodem proč jsme tady. Sarkofág a jeho dva komíny se před námi majestátně tyčily a naproti němu vznikal nový sarkofág obrovských rozměrů. Po několika minutách dívání se a focení, nám Kolja zajistil v budově u elektrárny prohlídku s výkladem. Po schodech jsme vystoupali do návštěvní místnosti, kde nám zaměstnankyně elektrárny plynulou angličtinou popisovala na modelu 4. bloku havárii, její následky, budoucnost zóny a nového ochranného sarkofágu. Dominik nám přitom vše překládal.
Po hodince jsme opouštěli černobylskou elektrárnu. Zastavili jsme ještě u vodního kanálu, kde je krásný výhled na celou elektrárnu, nedostavěný 5 a 6 blok a rozestavěné chladící věže.

 

Obec Kopači

panenka

Mrkací panenka

Poté jsme pokračovali v cestě do obce Kopači. Tato obec leží nejblíže elektrárně a po havárii byla silně zasažena radioaktivním spadem. Všech jejich 1114 obyvatel bylo evakuováno a jejich domy byly srovnány se zemí a zakopány pod zem. Zůstali dva jediné – Školka a obecní úřad. Šli jsme okolo pomníku rudé armády navštívit dětskou školku. Procházeli jsme lesíkem ke školce. Před ní byla zarostlá zahrada s rozbitým plotem a rozházenými hračky, z nichž nejnápadnější byla určitě mrkací panenka. Ve školce pak bylo několik místností s dětskými postelemi, hračkami a nábytkem. Vypadalo to tak, jak jsem znal již dříve z fotek, ale vidět to na vlastní oči, je úplně něco jiného.

Obec Paryšev – návštěva u lidí žijících v zóně

Ivan Ivanovič

Ivan Ivanovič

Po několika minutách strávených v Kopači, byl čas na další prohlídku, tentokrát už poslední. Projeli jsme naposledy kontrolním stanovištěm 10 km vnitřní zóny, kde proběhla radiační kontrola opět bez problémů. Jeli jsme několik kilometrů do obce Paryšev, která leží na pravém břehu řeky Pripjatě. Jeli jsme navštívit starší manželský pár, který žije dobrovolně v černobylské zóně. Mikrobus zastavuje na okraji vesnice a zbytek cesty k jejich domku musíme pěšky. Procházeli jsme mezi opuštěnými domy, přes lesík a louku, která byla kdysi ulicí. Došli jsme ke dveřím od jejich dvora, za kterými nás již zdravil Ivan Ivanovič se svou ženou. Průvodce Kolja s Dominikem jim daroval hřivny (ukrajinská měna), které jsme po cestě k nim vybrali mezi sebou. Prohlídli jsme si jejich zahradu, políčko za domkem a povídali jsme si. Dozvěděli jsme se, že se sem vrátili dva roky po havárii. Dnes vlastní mobil a několikrát měsíčně je navštěvují turisté, vojáci a místní hasiči s čerstvými potravinami a vodou. Než jsme se rozloučili, ukázal nám pan Ivan své auto v garáži a udělali jsme několik společných fotek.

Závěr exkurze a cesta domů

Kyjev

Kyjev

To už byl samotný závěr naší černobylské exkurze. Pak už šlo všechno velmi rychle. Vrátili jsme se do Černobylu na oběd, poté na hotel se osprchovat, převléci se a sbalit zavazadla. Před hotelem jsme se rozloučili s naším průvodcem Koljou a personálem hotelu. Kolem 15 hodiny jsme už všichni úspěšně prošli poslední radiační kontrolou v Dytiatkách na hranici černobylské zóny s běžným světem. Odsuď už jsme jeli do Kyjeva, odkud nám jel noční vlak do Užhorodu. Cesta domů probíhala naprosto stejně jako do Kyjeva, jen opačným směrem.

Rád bych tím nakonec poděkoval Dominikovi za výbornou a profesionální organizaci exkurze, která byla naprosto dokonalá a velmi zážitková. Rozhodně doporučuji každému vidět černobylskou zónu na vlastní oči. Nebudete litovat.

Rádi byste jeli na černobylskou exkurzi? Podívejte se na aktuální nabídku dvoudenních exkurzí.

 

14 komentářů

  1. " ... Kolja měl pro nás překvapení, které si nechal na samí závěr dnešní prohlídky ... "
    -> samý 😉

    Jinak pěknej článek, díky 🙂

  2. Děkuji za upozornění 🙂

  3. Byli jste i u reaktoru?

  4. Jojo byli 🙂

  5. Taky tam pojedu. Hodně mě to láká.

  6. Jak mám číst tenhle článek dál, když jste lidi, kteří hned po vystoupení v Kyjevu šli posnídat do nedalekého mcd…..Hledal jsem tady jak se dostanu nejlevněji do Chernobylu. A jdu hledat jinam.

  7. Hotel v ktorom ste byvali sa v urcitu hodinu zamykal mrezamy?

  8. číže koľko by to stálo Eur .

  9. Nechápu, jak můžete uveřejnit článek s takovým počtem gramatických chyb. Psaní teček za řadovou číslovkou, interpunkce ve větách nebo shoda přísudku s podnětem Vám evidentně nic neříká.

  10. Musím mít na prohlídku nějakou masku na tělo a hlavu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *



Pin It on Pinterest