Bylo vybudované po černobylské havárii pro evakuované obyvatele z Pripjati a okolí. Leží za hranicemi zóny, 50 km severovýchodně od černobylské elektrárny, v blízkosti běloruských hranic. Své jméno dostalo podle staroslovanského názvu nedaleké řeky Dněpru.
Zvětšit mapu
Město se začalo stavět v roce 1986 a již v během října 1988 uvítalo své první osadníky. Slavutyč je jedno z nejmladších ukrajinských měst. Architektura města plně odpovídá době svého vzniku, která je typická pro panelové sídliště, kulturní paláce, široké bulváry a obří centrální náměstí. Na výstavbě se podílelo mnoho architektů a dělníků, kteří přijeli z 8 sovětských republik, aby vybudovali ve Slavutyči to nejlepší, co bylo u nich k dispozici. Vzniklo tak osm městských části s různou architekturou.
O Pripjati se před nehodou mluvilo jako o prémiovém městě mladých lidí. To samé můžeme říci i o Slavutyči, kde dnes žije přibližně 25 tisíc obyvatel s věkovým průměrem okolo 35 let. Je zde poměrně nízká nezaměstnanost a platy jsou až dvojnásobné, než jaký je celostátní ukrajinský průměr.
Město je silně ekonomicky závislé na černobylské elektrárně a zóně, kam velká část dospělých stále dojíždí vlakem za prací, kde provádějí údržbu, monitoring a vědecké práce. Když byl v roce 2001 odstaven poslední černobylský reaktor, přišlo mnoho lidí o práci. Za podpory státních úřadů vznikla proto ve městě průmyslová zóna. V roce 2012 byl zde s přispěním Evropské Unie vybudován komplex pro výrobu ocelových sudů a železobetonových kontejnerů, do kterých se budou ukládat radioaktivní odpady nashromážděné během provozu a odstávky elektrárny.
I přes veškeré snahy dát lidem práci, odešlo z města již několik stovek lidí a zvrátit tento trend bude čím dál tím těžší.
Video – Cesta vlakem ze Slavutyče do černobylské elekrárny:
Zdroj: YouTube.com