Původní železobetonový sarkofág jehož výstavba začala narychlo v červnu 1986, byl hotov po nepřetržité práci už v listopadu téhož roku. Stavba byla pojatá jako dočasná, než se najde účinnější a trvalejší řešení. Mezitím se stal sarkofág značně nestabilní a s množstvím konstrukčních chyb hrozí dokonce k jeho zřícení. Přistoupilo se proto k mnohým opravám a zpevňováním konstrukce.
Pokud by došlo k jeho zřícení, vlivem vzedmutého prachu a radioaktivních částí by se zamořilo značné území okolo elektrárny a radiace ze zničeného reaktoru by volně unikala ven do okolí. Byla by to katastrofa téměř srovnatelná s rokem 1986.
Některé příčiny havarijního stavu sarkofágu:
- Byl vybudován na původních základech nosných obvodových zdí a zbylých konstrukcích haly 4 reaktoru a sousední budovy. Vzhledem tomu že sarkofág váží mnohonásobně více, než je nosnost těchto zdí, je tu stálé vysoké riziko jejich zřícení.
- Z důvodu vysoké radioaktivity probíhala výstavba (pokud to bylo technicky možné) pomocí dálkově ovládaných robotů, což také nepřispělo ke stabilitě celkové konstrukce.
- Dalším nepřítelem je koroze. Jednak je to koroze vnější, vznikající povětrnostními podmínkami a koroze vnitřní. Do sarkofágu byly instalovány filtrační, ventilační a především vodní systémy zvlhčující reaktor kvůli prašnosti, která by díky netěsnostem na sarkofágu mohla unikat ven. Voda také slouží i pro ochlazování reaktoru, který stále produkuje teplo. Nadměrná vlhkost a silná radiace způsobují proto značnou erozi. Vzniklé netěsnosti se odhadují až na stovky metrů čtverečných.
