Valerij A. Legasov (spáchal sebevraždu při druhém výročí havárie) po svém prvním návratu ze zamořené oblasti řekl:
“Celý život jsem bojoval za to, abychom elektrickou energii získávali pomocí jaderné reakce. Teď si myslím, že jsme to dělat neměli… Nepřítel není ukryt v technice. Nepřítelem není typ letadla, typ jaderného reaktoru, typ energetiky. Hlavním nepřítelem je samotný způsob utváření a řízení energetických procesů, způsob plně závislý na člověku. Nejdůležitější je tedy lidský faktor. Zatímco dřív jsme se na bezpečnost dívali jako na ochranu člověka před vlivy techniky, dnes je situace zcela jiná. Dnes musíme techniku chránit před člověkem.”
Co říci závěrem.
Příčiny této katastrofy by se daly stručně shrnout takto: Tvrdohlavost a neústupnost Djatlova a z toho vyplývající dvě porušení trvale platných předpisů, jedno nedodržení postupu experimentu a úmyslné zrušení tří automatických ochran reaktoru. Dále musíme také jako příčinu uvést špatnou koncepci Černobylského reaktoru RBMK 1000 (je “nestabilní”, má kladnou zpětnou vazbu), který se podstatně liší od tlakovodních reaktorů, které jsou nejrozšířenější ve světě a nemůže u nich nekontrolovaně vzrůst výkon tak jako u reaktoru v Černobylu.
Rád bych zdůraznil, že výbuch reaktoru v Černobylu nebyl výbuch nukleární (jako jaderná bomba), ale šlo o výbuch “klasický”. První výbuch způsobil přetlak v uzavřeném prostoru a druhý rozžhavený grafit a vodík.
Černobylská havárie je také trestuhodným příkladem práce odpovědných lidí a úřadů. Pravda pro ně znamenala větší nebezpečí než neviditelný zabiják, který se šířil všude kolem.
Po zkušenostech z Černobylu jsou dnešní jaderné elektrárny jištěny tak, aby jejich bezpečnost na obsluze vůbec nezávisela. Jednotlivé důležité systémy jsou zdvojené i ztrojené a nedají se vyřadit z činnosti. Dnes se používají reaktory především tlakovodní, které jsou uzavřené do mohutné neprodyšné železobetonové obálky (kontejment). V kontejmentu je reaktor s celým primárním okruhem. Kontejment snese tlak až 0,6 MPa. V případě havárie se vzniklá pára a tlak v kontejmentu rychle automaticky likviduje mohutnými havarijními studenými vodními sprchami s přísadou bóru tzv. barbotážním systémem (bór pohlcuje neutrony). V kontejmentu vznikne naopak podtlak, takže nic neuniká ven. A právě ochranný tlakový kontejment u varného reaktoru v Černobylu chyběl.
Současné jaderné elektrárny jsou tedy velmi spolehlivé, jsou odolné proti zemětřesení nebo např. nárazu letadla. Velký problém nastává paradoxně v případě, kdy je elektrárna bez dodávky elektrické energie a selhává systém chlazení reaktoru. Takto došlo k jaderné havárii v březnu 2011 v JE Fukušima v Japonsku. Záložní napájení elektrárny (dieselové generátory) a systém chlazení reaktoru byl poškozen vlnou cunami, kterou vyvolalo silné zemětřesení o síle 9,0 stupně Richterovy škály. Reaktor i po zastavení štěpné reakce potřebuje stále chladit. Pokud se toto zbytkové teplo neodvádí hrozí tavení palivových článků a porušení celistvosti reaktoru.
Rozvoj jaderné elektroenergetiky byl havárií v JE Černobyl (a v roce 2011 havárií v JE Fukušima) velmi zpomalen. Všechny informační prostředky o katastrofě informovaly, a někdy i neobjektivně, aby vyhověly mimo jiné i tlakům různých zájmových skupin zaměřených proti jaderné energetice, která se začínala stávat velkou konkurencí všech dosavadních zdrojů a způsobů výroby energie. Některé státy (např. Itálie, Španělsko, Švédsko, Rakousko) dočasně pozastavily nebo zpomalily další realizaci svých jaderných programů.
Havárii v Černobylu mnozí považují za první krok ke zhroucení komunistického režimu v Rusku.
