Pages Menu
RssFacebookGoogle+
CeštinaSlovencina

chernobylzone.cz

Categories Menu

Autor | 5.11.2018 | Aktuality | 0 komentářů | 678 x přečteno

Kaliningradská elektrárna: projekt plný otazníků

Kaliningradská elektrárna: projekt plný otazníků

Stále slýchám, jak Rusové umí rychle budovat nové bloky. Ale když narazí na překážku v podobě nepohodlných sousedů, je z toho pěkný problém.

A ona je to vlastně pravda. Podívejte se na nádherně rozvinuté nové elektrárny v Novovoroněži a Sosnovém Boru. Rosatom tam předvedl, s jakou chutí umí vystavět a zprovoznit úplně nové reaktorové bloky generace 3. Sosnový Bor, chcete-li Leningradská JE 2, je možná pro náš Temelín referenčním projektem. Supermoderní reaktory VVER 1200 tady nahradí původní čtyři ,,černobyláky“ RBMK-1000 první generace. Ale to už bych odbíhal od tématu. 

Podobný úspěch měla mít Baltická jaderná elektrárna. Převratný plán na vybudování dvou bloků jako v Sosnovém Boru se začal otevírat již v roce 2008. Ruská enkláva, vklíněná mezi Polsko a Litvu, měla mít svoji první jadernou elektrárnu. V roce 2011 se začalo s výstavbou v lokalitě, která je vzdálená jen 13 km jihovýchodně od města Neman. Projektanti do roku 2013 nádherně rozvinuli stavbu prvního bloku, kdy po stránce stavební byly největší práce na základech reaktorovny hotovy a přípravy směřovaly k výstavbě samotných budov 1.výrobního bloku. Zařízení mělo sloužit nejen pro výrobu této ruské enklávě, avšak počítalo se i s exportováním elektřiny do sousedních regionů v Pobaltí. Zájem na nákupu elektřiny projevovalo ze začátku Polsko, které nutně potřebuje energetické zdroje ke snížení emisní zátěže.  Avšak vinou nátlaku ostatních zemí došlo k odmítnutí. Na tom má největší podíl Litva, která v referendu odmítla nový jaderný zdroj vedle odstavené Ignalinské JE a tlačila na okolní země, aby elektřinu od Ruska nenakupovaly. Zdůvodnění mělo být, že nové bloky nemají vyřešenou bezpečnost provozu. Ruští projektanti také počítali s tím, že by byla vybudována nová přenosová linka přes Litvu a Bělorusko, dopravující elektřinu do jižní části Petrohradského regionu. I tady zde ale narazili na překážku. Bělorusko staví stejný projekt u Ostrovce, energetická soběstačnost bude tedy zajištěna. A tak projekt v polovině roku 2013 skončil a dodavatelé se stáhli ze stavby. Myslím, že to je veliká škoda.

Proč si myslím, že projekt Baltské JE je dobrý?

Nové reaktory VVER-1200 jsou prakticky ty nejlepší. Jsou evoluční, typově vycházejí z VVER-1000 a přidávají mnoho prvků pasivní bezpečnosti (lapač taveniny, systém pasivního odvodu tepla přes parní generátory a další). Výstavbu lze s pokročilým systémem projektování ,,Multi 3D“ zvládnout během šesti až osmi let. Tento systém byl vyvinut za cílem snazšího plánování stavby, pokročilé vizualizace a dodržování termínů. Několikrát se ukázalo, že díky tomuto prvku jsou termíny zprovozňování nových reaktorů dokonce o měsíc či dva předstihnuty, nedochází tedy k finančním problémům a protahování výstavby. A to i za přísného dodržování všech zkušebních a předprovozních procedur.

V souvislosti s neustálým růstem ekonomiky se energetické potřeby v Evropě budou zvětšovat. Stabilní dodávku bez výkyvů zajistí jaderné zdroje, nikoliv větrníky či solární panely. Pobaltí nemá žádný z velkých energetických zdrojů. Lze usuzovat, že ke stavbě minimálně jedné jaderné elektrárny zde v blízké budoucnosti dojde.
Pokud Polsko nezačne se stavbou vlastní elektrárny, bude muset elektřinu dovážet. Především v souvislosti s odstavením uhelných elektráren, které produkují velké množství oxidu uhličitého. Vybudování přenosové linky by situaci mohlo zlepšit.

Rusko však v projekt stále věří. V jejich šuplíku lze najít i reaktor s názvem VVER-640. To je typ zástavbově shodný s VVER-1000 a jen mírně odlišný od VVER-1200. Výkon kolem 600 MWe by pro pokrytí potřeb Kaliningradské oblasti úplně stačil a díky tomu by se z tohoto regionu stal energeticky nezávislý článek. Sice můžete namítat, že by se jednalo o prototypovou výstavbu – ale řešení menšího reaktoru má opravdu řadu shodných prvků s tisícimegawattovým blokem. V roce 2013 již nařídil generální ředitel Rosatomu Sergej Kiriyenko prozkoumat možnost využití méně výkonných bloků v této elektrárně. Kromě VVER-640 je dalším z uvažovaných ponorkový typ tlakovodního reaktoru s výkonem 40 MW.

Fotogalerie

Foto: rosenergoatom.ru

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *



Pin It on Pinterest