Ruská jaderná renesance? Smělé plány, střídání generací, ale i přešlapování na místě

Rusko zažívá jadernou renesanci. Se stárnutím nechvalně proslulých reaktorových bloků RBMK-1000 přichází řeč na nejmodernější designy, jako je VVER-1200. Tento novodobý zástupce třetí generace v budoucnu nahradí spolu s vylepšenou verzí TOI všechny vodografitové reaktory.

Situace ale všude není tak růžová, jak se podle titulku může zdát. Pojďme se podívat třeba na Ukrajinu, která se zavázala, že udrží nebo mírně navýší podíl elektřiny z jádra. Jejích 15 provozovaných bloků – z toho 13 bloků jsou VVER-1000 a 2 pak VVER-440/V-213, drží podíl mírně přes 52% energetického mixu. Na to, aby došlo k navýšení podílu elektřiny z jádra, však Ukrajina potřebuje nejen navýšit výkony bloků, zároveň by však velmi pomohla stále odkládaná dostavba 2 rozestavěných reaktorů v Chmelnické elektrárně. Poté, co byla zrušena dohoda s Ruskem , se začínají objevovat spekulace, že o dostavbu mají zájem Korejci. O tom, jak by si poradili s reaktory evropského designu, lze snad jen polemizovat. Tím, že se stavba neustále odkládá, dochází k chátrání provozních budov. Stavba bloků byla z ekonomických důvodů pozastavena již v roce 1990.

Bělorusko trnem v oku Litvě

Bělorusko se, i přes výrazné zasažení černobylskou havárií, pustilo do výstavby svojí první jaderné elektrárny. Dle mezivládní dohody s Ruskem zde společnost Rosatom vystaví dva bloky v designu VVER-1200, přičemž ke spuštění prvního bloku by mělo dojít letos, druhý bude následovat v roce 2020. Hlavním projektantem stavby je NIAEP-ASE, která k řízení výstavby používá 3D modelovací nástroj Multi-D, jenž efektivně pomáhá s řízením času stavby tak, aby termíny byly velmi důsledně plněny. Proti elektrárně již dlouho brojí Litva, která musela svojí Ignalinskou JE uzavřít v roce 2009 jako jednu z podmínek vstupu do EU. Ostrovecká elektrárna leží jen 45 km od Vilniusu a navíc zde došlo k pádu reaktorové nádoby při její přepravě do šachty reaktoru 2.bloku, což Bělorusko přiznalo a nechalo si dodat nádobu novou, ač původní nevykazovala žádné vady ani po nehodě. Litevci se stále snaží napadat bezpečnost celého komplexu, ačkoliv bloky VVER-1200 jsou nejmodernějšími na světě.

Rusko: střídání generací bloků 1 a 3

Rozhodně největší pozornost přitahuje 2.Novovoroněžská JE, kde od minulého roku pracuje úplně první blok VVER-1200 a druhý je ve výstavbě. Tyto nové reaktorové designy mají řadu nových prvků bezpečnosti, ať je to pasivní odvod tepla přes parogenerátory v případě blackoutu nebo instalovaný lapač taveniny, umístěný pod reaktorem a bránící úniku radiace do spodních vod v případě nejvážnější nehody s rozsáhlým tavením paliva a poškozením tlakové nádoby reaktoru. S náběhem nového bloku také došlo ještě před koncem roku 2016 k ukončení činnosti bloku třetího, kde je instalovaný úplně první sériový reaktor VVER-440/V-179, který pracoval již 45 let. V současné době by mělo dojít k odstavení jeho ,,sourozence“, bloku č.4, pracujícího taktéž stejně dlouhou dobu.

Podobné bloky VVER-1200 se staví v 2.Leningradské JE, kde budou přímou a velmi bezpečnou náhradou za dosluhující reaktory RBMK-1000 generace 1. V roce 1974 zde na prvním bloku došlo k vážné nehodě, spojené s kladným teplotním koeficientem reaktivity. Reaktory RBMK jsou tím známé, zde došlo k neadekvátně rychlému nárůstu reaktivnosti při postupném zvyšování výkonu, následovalo překročení výkonu, prasknutí palivového kanálu a rozhermetizování paliva. Blok byl opraven a dodnes je v provozu, avšak stíhán problémy s kroucením grafitové vyzdívky. Jeho supermoderní náhrada VVER prochází v současnosti hydrozkouškami ve studeném a teplém stavu. Celkem zde budou ve dvou fázích vystavěny 4 nové bloky a stávající vodografitové čeká vyřazení z provozu a postupná demontáž.

Kurská JE také projde zásadní proměnou. Zdejší původní elektrárna má 4 bloky RBMK-1000 a jakoby vypadla z oku Černobylu. Byly zde zahájeny přípravné práce, související s vybudováním bloků VVER-TOI s jednotkovým výkonem až 1255 MWe. Jedná se o standardizovaný, optimalizovaný projekt, vybavený nejmodernějším informačními technologiemi, který vzniknul na podkladě dnes provozovaných VVER-1200. Počítá se se zkracováním doby stavby vzhledem k použití modulového typu výstavby. Jednotlivé podcelky budou vyrobeny přímo v dodavatelských závodech, ve výstavbě se uplatní také projekční program Multi-D. Díky tomu by měly být elektrárny tohoto typu postaveny za cca 48 měsíců.

Neúspěch na poli exportu elektřiny?

Úplně novou elektrárnou, postavenou na půdě, která ještě nezažila výrobu elektřiny z jádra, měla být JE Baltská s reaktory VVER-1200. U této elektrárny bylo plánováno, že bude zajišťovat jak výrobu elektřiny pro ruskou enklávu mezi Polskem a Litvou a zároveň poslouží i pro export elektřiny z jádra. V červnu 2013 byla stavba zastavena, ačkoliv byly podepsány smlouvy na dodávky zařízení primárního i sekundárního okruhu. Problém je, že o export elekřiny není v rámci sousedních regionů zájem a Kaliningradské oblasti bohatě postačí blok s výkonem kolem 500 MW. Nezávislé zdroje hovořily o možnosti vybudování bloku VVER-640, ale další vývoj projektu je zatím v nedohlednu.

Možná šance pro Balakovo?

S výstavbou mnoha nových elektráren v Rusku mě zároveň napadá úvaha nad tím, jestli se přeci jen Ruská federace jednou nepustí do obnovení stavby 5.a 6.bloku JE Balakovo, které mají zastavenou výstavbu od roku 1992 a jejich projekt stojí na základech ověřených Temelínských reaktorů VVER-1000/V-320. Rusko i přes starší koncepci těchto bloků dokáže tuto koncepci vybavit tak, že plně odpovídá požadavkům pro moderní a bezpečný provoz, odpovídající standardům 21.století. U Balakovské JE by to však znamenalo nutnost řádného posílení rozvodné soustavy pro vyvedení výkonu – instalovaný výkon bloků činí 4 000 MW a v regionu je i Saratovská přehrada s vodní elektrárnou. Obří vodní dílo je téměř 360 km dlouhé, až 25 km široké a 24 turbín generuje celkový výkon 1 360 MWe.

Z VVER-1200 exportní artikl

Výstavba nových bloků s ruskými reaktory VVER-1200 bude zahájena také v Evropě. Dva bloky vyrostou vedle stávající JE Pakš v Maďarsku a jeden blok roste ve finském Hanhikivi . Tyto bloky jsou také jedněmi z těch, které se uchází o stavbu v našich jaderných elektrárnách. Oproti západním typům AP-1000 a EPR je jejich výhodou podstatně kratší čas výstavby, daný evolučním vývojem z osvědčených VVER-1000 a velkou devízou je fakt, že zanedlouho bude v provozu více bloků tohoto typu.